Legionář František Kočárník a osud ztracené pamětní desky

 English version is here

Kde vlastně začít? Nejlépe u originálu pamětní desky. Na pamětní desku legionáře Františka Kočárníka jsme narazili při studování kroniky Hlízova. Je zde vyobrazena, resp. vyfocena a zároveň je zde zmíněna a popsána slavnost, která odhalení provázela.
Při čtení v kronice jsme si začali uvědomovat obrovskou hrdost a národní uvědomění, které museli naši předkové cítit a které bylo jistě i hnacím motorem celé akce. Při vědomí, že se blíží rok 2018 a výročí 100 let vzniku státu jsme dostali nápad. Podobu desky jsme znali, zbývalo pár “maličkostí.”
Vraťme se ale ještě k původní desce. Originál byl vyroben z černé švédské žuly a reliéf z bílého mramoru. Byla dílem kamenického mistra Borovičky.
Deska byla umístěna v roce 1936 na budovu školy. Kdy byla odstraněna jsme zprvu přesně nevěděli, ale díky aktivitě lidí můžeme s jistotou tvrdit, že byla odstraněna v době okupace. Bohužel o osudu desky se nám více zjistit nepodařilo.
Kopie desky, kterou jsme nechali vyrobit, se snaží zachovat podobu původní předlohy, s tím že došlo k menším úpravám. Úpravy spočívají v použití plátkového zlata místo stříbra na písmo, bude tím zvýšena trvanlivost písma. Dále jsme díky dostupnosti fotografií legionáře dali volnější ruku zhotovitelce desky MgA. Vlastě Samohrdové při zhotovování reliéfu. Podoba reliéfu na originální desce plně nevystihuje podobu legionáře, tímto krokem se to pokoušíme změnit.
Následující text dokumentuje osud legionáře a naší cestu za znovuodhalením pamětní desky.

Pamětní deska z r. 1936

Pamětní deska z r. 1936

 

Fr. Kočárník ve 20 letech před odjezdem do Londýna

Fr. Kočárník ve 20 letech před odjezdem do Londýna

František Kočárník se narodil 17. listopadu 1894 v Turkaňku č.p. 44. Pocházel z rolnické rodiny. Měl tři starší sourozence. Sestry Aloisii (*9.6.1884 – †28.1.1939) a Josefu (*20.2.1889 – †12.8.1907) a bratra Jaroslava (*21.1.1892 – †9.3.1968). Aloisie se provdala za Josefa Pospíšila do Hlízova č.p. 93. Josefa zemřela svobodná. Jaroslav se oženil s Marií, rozenou Pošíkovou (†1971) z Hlízova č.p. 7 a žili spolu v Turkaňku č.p. 44.

Rodný dům (statek) je oddělen od Hlízova jen státní silnicí, a zřejmě proto první třídu obecné školy absolvoval František ve školním roce 1900/1901 Hlízově, ačkoliv Turkaňk byl katastrálně součástí nejprve obce Malín, později Sedlec.

Od 2. třídy navštěvoval školu v Sedlci a měšťanskou školu v Kutné Hoře. Zde se vyučil číšníkem v hotelu Černý kůň. Společenstvo hostinských a výčepníků ho vyslalo do Anglie, konkrétně do Londýna, aby se ve svém oboru zdokonalil.

Rodný dům Turkaňk č.p. 44

Rodný dům Turkaňk č.p. 44

V Londýně se dozvěděl z novinové zprávy, že vypukla 1. světová válka. Spolu s krajany začal organizovat dobrovolnický sbor a společně usilovali o službu v anglické armádě. To jim nebylo umožněno, ale žádost odejít bojovat na západní frontu byla schválena. Říkalo se jim angličtí dobrovolníci, protože do Francie přijeli ve starých anglických uniformách.
30. října 1914 píše František své matce dopis:
Má nejdražší máti!
Odjel jsem od Vás do daleké ciziny, ale nenadál jsem se, co na mne čeká. Zajisté víte, že přišla katastrofa celé Evropy. Též u Vás každý pravý Čech vrhl se a musel do války. A já Vám píši dnes asi naposled. Též všichni praví Češi, jak ve Francii, tak v Anglii se vrhli do té velké bitvy proti Němcům. Dne 1. října 1914 všichni Češi narukovali v Anglii a teď jsme opustili Londýn dne 2. listopadu 1914 a jeli jsme přes 200 Čechů a 300 Rusů do Belgie do bitvy proti Němcům. Dnes Má drahá Máti myslím, že asi můj to poslední osud. Proto se s Vámi dnes loučím. Má nejdražší na světě. Nemějte mi nic za zlé, že jsem se s radostí vrhl do boje za Vlast. Můj dobrý Tatíček, který mně zanechal nastaralé peníze a dnes tak hanebným způsobem od rakouských bank jsem o ně přišel. Nechci nic, chci jenom bojovat tak, jak každému pravému Čechovi patří a za povinnost se pokládá. Proto buďte sbohem ještě Má drahá Máti a Tatínku poslední sbohem. Též Lojzičce, Švagrovi a mnohým hochům i strýčkovi do Miletína a všem přátelům a známým.
Buďte sbohem všichni a líbá Vás z kruté chvíle všechny Váš František Kočárník
Se slzami v očích z front volám poslední sbohem.

V Bayonne vstoupili do formující se roty Nazdar. Již na podzim 1914 přichází na frontu k Remeši přímo do zákopů. Během čtyř let bojoval František Kočárník v těchto bitvách:
9. a 16.5. 1915 Arras
25.9.1915 Champagne
4.7.1916 Somma,
17. – 28.4.1917 Champagne
19. – 28.8.1917 Verdun
15.1.1918 Esl. Toul.
30.3. – 26.4.1918 Hangard

Již za 1. světové války byl vyznamenán francouzským válečným křížem pro chrabrost, udatnost a odhodlanost a ruským křížem sv. Jiří.

Fr. Kočárník na západní frontě, Rota Nazdar, Fr. Kočárník vlevo dole, ext u fotografie roty Nazdar, kterou obdržela sestra Fr. Kočárníka Aloisie

Fr. Kočárník na západní frontě, Rota Nazdar, Fr. Kočárník vlevo dole, text u fotografie roty Nazdar, kterou obdržela sestra Fr. Kočárníka Aloisie

Padl na bitevním poli, těžce raněn do břicha 26. dubna 1918 v boji na Sommě u Bois d´Hangard.  Původně byl pochován na vojenském hřbitově v Saint Pierre -Amiens v hrobě č. 456. Ve 30. letech 20. století byly jeho ostatky převezeny do společného hřbitova roty Nazdar v La Targette, jediného samostatného československého hřbitova ve Francii.

Portrét Fr. Kočárníka, podle kterého byl zhotoven reliéf na pamětní desce, růžový stonek a kvítek karafiátu z hrobu Fr. Kočárníka a fotografie jeho původního hrobu ve Francii z r. 1936

Portrét Fr. Kočárníka, podle kterého byl zhotoven reliéf na pamětní desce, růžový stonek a kvítek karafiátu z hrobu Fr. Kočárníka a fotografie jeho původního hrobu ve Francii z r. 1936

Ministerstvo zahraničních věcí informovalo 19. září 1935 Jednotu čsl. obce legionářské v Kutné Hoře o nálezu hrobu Fr. Kočárníka a zároveň iniciovalo, aby na rodném domě nebo na škole, kterou navštěvoval, byla odhalena příslušníku slavné roty Nazdar pamětní deska. Po konzultaci s pozůstalými, obcí Hlízov a společenstvem hostinských a výčepníků v Kutné Hoře byla vybrána hlízovská škola.

Budova školy v Hlízově s pamětní deskou z r. 1936, škola bez desky, foto z doby okupace

Budova školy v Hlízově s pamětní deskou z r. 1936, škola bez desky, foto z doby okupace

Pietní akt se uskutečnil 24. května 1936. Slavnost byla velmi pečlivě připravována a událost byla v tisku prezentována tak, že do Hlízova přijede svobodný československý lid poklonit se památce velkého spolurodáka a veřejně projeví svou lásku k republice. A přijelo 12 000 lidí. Hlavní projev, ve kterém představil život Fr. Kočárníka, přednesl zástupce ministra národní obrany generál Karel Kutlvašr. S dalšími proslovy vystoupila řada významných hostů včetně Františkova bratra. Píseň Modlitba na Řípu zazpíval pěvecký spolek Tyl z Kutné Hory. Do programu se zapojily spolky z obce i blízkého okolí. Desku převzal do opatrování řídící učitel Rudolf Šporcl.

Slavnostní průvod putoval z Kutné Hory do Hlízova trasu 7 km pěšky, slavnost v Hlízově z r. 1936, vpředu generál Kutlvašr, u řečnického pultu řídící učitel a kronikář obce Šporcl

Slavnostní průvod putoval z Kutné Hory do Hlízova trasu 7 km pěšky, slavnost v Hlízově z r. 1936, vpředu generál Kutlvašr, u řečnického pultu řídící učitel a kronikář obce Šporcl

V době 2. světové války byla pamětní deska z budovy školy odstraněna. Nepodařilo se zjistit kdy a kým. Ani se ji nepodařilo najít.

V roce 2015 vzniká Hlízovský unikátní spolek a jako jeden z bodů programu si vytkl, že dle fotografie z kroniky obce nechá zhotovit kopii pamětní desky a znovu ji odhalí na budově školy. 

Dne 9. června 2018 byla pamětní deska v rámci slavnosti, kterou zorganizoval Hlízovský unikátní spolek, odhalena radním Středočeského kraje Martinem Hermanem a sochařkou Vlastou Samohrdovou. Kopii zhotovila podle jediné fotografie, která je součástí kroniky obce z r. 1936. Rysy obličeje Fr. Kočárníka se jí podařilo přesně vystihnout, a tak se splnilo přání řídícího učitele Šporcla, který si v kronice obce v r. 1936 povzdechl, že práce měla být svěřena umělci a ne kameníkovi, protože podoba hrdiny není věrná. Program uváděla předsedkyně Hlízovského unikátního spolku Jitka Šimková.

Sochařka s reliéfem desky, radní při odhalení desky, představitelé spolku - projev předsedkyně

Sochařka s reliéfem desky, radní při odhalení desky, představitelé spolku – projev předsedkyně

Proslov za Československou obec legionářskou pronesl tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag. O hudební vystoupení se postaral po 82 letech opět Učitelský pěvecký smíšený sbor Tyl. Představili se i tři vnuci sestry Fr. Kočárníka a jejího manžela, kteří pocházejí z Hlízova.

projev člena ČSOL p.Charfreitaga, učitelský sbor Tyl, vnuci Fr. Kočárníka

Projev člena ČSOL p.Charfreitaga, učitelský sbor Tyl, vnuci Fr. Kočárníka

 

Místopředseda spolku Pavel Rak poděkoval všem, kdo ke zdaru akce přispěli, slavnosti se zúčastnili členové Československé obce legionářské.  Na závěr zazněla státní hymna stejně jako v roce 1936.

Poděkování sponzorům, členové ČSOL drží čestnou stráž u pamětní desky Fr. Kočárníka, Členové ČSOL, zástupci Středočeského kraje, Hlízovského unikátního spolku (Jitka Šimková, Pavel Rak a Lada Lisá), sochařka Vlasta Samohrdová a Učitelský pěvecký smíšený sbor Tyl zpívající hymnu

Poděkování sponzorům, členové ČSOL drží čestnou stráž u pamětní desky Fr. Kočárníka, Členové ČSOL, zástupci Středočeského kraje, Hlízovského unikátního spolku (Jitka Šimková, Pavel Rak a Lada Lisá), sochařka Vlasta Samohrdová a Učitelský pěvecký smíšený sbor Tyl zpívající hymnu

Nezbývá než věřit, že druhá pamětní deska bude zdobit průčelí budovy navždy.

Projekt znovuodhalení pamětní desky Fr. Kočárníka na budově bývalé školy v Hlízově č.p. 101 zrealizoval Hlízovský unikátní spolek díky finanční účasti těchto společností a jednotlivců:

Zdroje: Album fotografií a článků z dobového tisku z r. 1936, archiv Vojtěcha Pospíšila, Pamětní kniha Hlízova II, SOKA Kutná Hora

 

English version

Frantisek Kocarnik was born on November 17th 1894 in Turkank 44. He came from the family of peasants. He had three older siblings – two sisters named Aloisia and Josefa and brother Jaroslav. Aloisia got married to Josef Pospisil and lived in Hlizov 93. Josefa died unmarried. Jaroslav got married to Marie, originally named Posikova from Hlizov 7 and they lived together in Turkank 44.
His native house (a farm) is separated from Hlizov only by the national road which could be the reason why Frantisek attended the first grade of a primary school in Hlizov in 1900/1901 even though Turkank used to be the part of a village Malin and later on Sedlec.
Since the second grade he attended the primary shool in Sedlec and after that the secondary school in Kutna Hora. He was trained here to be a waiter in hotel Cerny kun. The Fellowship of innkeepers and bartenders sent him to London (England) to improve his professional skills.
While he was in London he learned about the beginning of WW1 from the newspaper. He started to organize the voluntary corps with his compatriots. They strived to participate in English army. Unfortunatelly they were not allowed to do so but their request to leave and fight in western front line was approved. They were called „the English volunteers“ because they arrived in France wearing the old English uniforms.
They joined the forming „company Nazdar“ in Bayonne. With the fall of 1914 he came to the front line in Remes right into the trench. Frantisek Kocarnik had been fighting during four years in these battles: May 9th and 16th, 1915 (Arras), September 25th, 1915 (Champagne), July 4th, 1916 (Somma), April 17th to 28th, 1917 (Champagne), August 19th to 28th, 1917 (Verdun), January 5th, 1918 (Esl. Toul.) and March 30th to April 26th, 1918 (Hangard).
During the WW1 Frantisek Kocarnik was honoured with a French war cross for bravery, valour and resolution and a Russian cross of Saint George.
He died on a battle field badly injured on April 26th, 1918 in the battle of Somma near Bois d’Hangard. Originally his body was laid on the military cemetery in Saint Pierre – Amiens in the grave number 456. His remains were transfered to the collective cemetery of „company Nazdar“ in La Targette in the 1930s. This cemetery was the only individual Czechoslovakian cemetery in France.
Ministry of Foreign Affairs informed the Union of Czechoslovakian legionary community in Kutna Hora in September 19h, 1935 of the discovery the Fr. Kocarnik’s grave and simultaneously initiated the revelation of the commemorative plaque of the famous „company Nazdar“. After the consultation with the descendants, the Hlizov’s management and the Fellowship of innkeepers and bartenders in Kutna Hora they have decided to place the plaque on the wall of the local school.
Commemorative ceremony took place on May 24th, 1936. The celebration had been thorougly prepared and the event was presented in the news with the words „czechoslovakian independent people would come to pay tribute to the memory of a great compatriot and they would openly show their love for the republic.“ 12 000 people had shown. The main speech had been delivered by the deputy minister of the national defend – general Karel Kutlvasr. He presented the life of Fr. Kocarnik. Several more very important guests made speeches including Frantisek’s brother. A choir Tyl from Kutna Hora sang the song „Modlitba na Řípu“. A few more clubs from the close villages took their part in the program. The plaque had been collected by the head teacher Rudolf Sporcl.
The commemorative plaque was removed during the WW2. We never found out who did it and why. Nobody was able to find it.
In 2015 Hlizovsky unikatni spolek was established. Its members decided to set as one of their goals to let make the copy of the commemorative plaque and reveal it once again.

 

Příběh lidí okolo desky

Bez podpory, obětavosti a úsilí jednotlivců by se náš projekt obnovy pamětní desky legionáře Fr. Kočárníka nemohl uskutečnit. Bylo zapotřebí pátrat v dostupných zdrojích v archivech, abychom získali ucelený pohled a měli přehled o problematice. Tohoto pátrání jsme se jako členové Hlízovského unikátního spolku rádi ujali, přesto nám pár informací chybělo.
V pátrání nám byl nápomocen pan Aleš Krčil, který i navštívil představitele Československé obce legionářské a seznámil je s naším záměrem. Jeho zásluhou se nám mj. podařilo sehnat i fotografie resp. pohledy obce Hlízov, které jasně dokazují dvě fakta. Deska byla umístěna na budově bývalé školy (dnešní mateřská škola a dům s chráněnými byty), dále pak díky dvojjazyčnému česko-německému textu na dalším pohledu můžeme s jistotou tvrdit, že byla odstraněna někdy v době okupace.
Další velice cenné historické materiály a informace nám poskytl pan Vojtěch Pospíšil, potomek rodiny Kočárníků. Je vlastníkem alba fotografií, na kterých je zachycena slavnost provázející slavnostní odhalení desky v roce 1936. Součástí alba jsou i dopisy legionáře rodině a ohlasy dobového tisku na slavnost. Toto historicky velmi cenné album bude vystaveno v rámci slavnostního odhalení desky dne 9.6.2018. Zde si můžete prohlédnout ukázku z alba. Další lidé a jejich pomoc jsou zmíněni v kapitole “Příběh peněz.”

Slavnostní odhalení pamětní desky – sobota 9.6.2018 – pozvánka

Příběh peněz

Máme tedy historické souvislosti a informace pohromadě, chybí jen to nejpodstatnější – peníze. Jako spolek jsme samozřejmě věděli o možnosti financování projektu z grantových projektů, ale nemohli jsme si býti jisti částkou, kterou se nám povede získat. Na zasedání zastupitelstva obce jsme představili projekt a požádali o povolení umístit desku na budovu školy. Toto povolení jsme dostali. Dále jsme předložili rozpočet projektu s tím, že se jako spolek pokusíme sehnat finance z grantových a dotačních titulů a v případě nedostatku financí žádáme obec o dofinancování projektu.
Reakce nás překvapila, dostali jsme pouze spoustu “dobrých rad”. Písemně však nic, pouze ústní příslib starosty, že se to dofinancuje.
Projekt již byl v běhu, způsob jednání jiných institucí a jednotlivců byl naštěstí vstřícnější. Zažádali jsme o dotaci Středočeský kraj, kde jsme využili otevřeného dotačního titulu, zpracovali žádost a čekali na výsledek. Nečekali jsme však pasivně, ale aktivně sháněli další zdroje. Jako spolek jsme oslovili společnost SV Metal a naše žádost o finanční příspěvek se setkala s kladným ohlasem. Dále jsme oslovili Československou obec legionářskou, kterým jsme představili projekt a výsledkem bylo nejen memorandum o vzájemné spolupráci, ale zároveň jsme získali i finanční prostředky díky nadačnímu fondu Legie 100.
Velkou pomoc nám v této fázi poskytl Ing.Vrba, který nejenže sám finančně přispěl, ale díky kterému se nám podařilo oslovit společnosti ZOS Kačina a.s a společnost Rajchman a syn s.r.o., které nám na projekt také přispěly.
Velice vstřícně reagoval hlízovský občan Jan Dlabal, i za jeho finanční příspěvek děkujeme.
Našemu spolku, konkrétně Jitce Šimkové, se podařilo vyjednat účast pěveckého sboru Tyl z Kutné Hory za skvělých podmínek. Tento sbor vystoupil i v rámci původního odhalení desky v roce 1936. Stále nám však chyběla značná část peněz a my jsme čekali na výsledek žádosti o dotaci na kraji. Naštěstí byla žádost schválena a z této dotace jsme pokryli velkou část projektu.
Děkujeme tímto všem zmíněným organizacím i jednotlivcům za vstřícný přístup a poskytnuté finanční prostředky. Jsme přesvědčeni, že slavnostní odhalení pamětní desky dne 9.6.2018 bude i díky Vaší pomoci důstojným připomenutím hrdinských činů legionáře Fr. Kočárníka s bohatým doprovodným programem.

Slavnostní odhalení pamětní desky – sobota 9.6.2018 – pozvánka

Kocarnik_english_version

Frantisek Kocarnik was born on November 17th 1894 in Turkank 44. He came from the family of peasants. He had three older siblings – two sisters named Aloisia and Josefa and brother Jaroslav. Aloisia got married to Josef Pospisil and lived in Hlizov 93. Josefa died unmarried. Jaroslav got married to Marie, originally named Posikova from Hlizov 7 and they lived together in Turkank 44.
His native house (a farm) is separated from Hlizov only by the national road which could be the reason why Frantisek attended the first grade of a primary school in Hlizov in 1900/1901 even though Turkank used to be the part of a village Malin and later on Sedlec.
Since the second grade he attended the primary shool in Sedlec and after that the secondary school in Kutna Hora. He was trained here to be a waiter in hotel Cerny kun. The Fellowship of innkeepers and bartenders sent him to London (England) to improve his professional skills.
While he was in London he learned about the beginning of WW1 from the newspaper. He started to organize the voluntary corps with his compatriots. They strived to participate in English army. Unfortunatelly they were not allowed to do so but their request to leave and fight in western front line was approved. They were called „the English volunteers“ because they arrived in France wearing the old English uniforms.
They joined the forming „company Nazdar“ in Bayonne. With the fall of 1914 he came to the front line in Remes right into the trench. Frantisek Kocarnik had been fighting during four years in these battles: May 9th and 16th, 1915 (Arras), September 25th, 1915 (Champagne), July 4th, 1916 (Somma), April 17th to 28th, 1917 (Champagne), August 19th to 28th, 1917 (Verdun), January 5th, 1918 (Esl. Toul.) and March 30th to April 26th, 1918 (Hangard).
During the WW1 Frantisek Kocarnik was honoured with a French war cross for bravery, valour and resolution and a Russian cross of Saint George.
He died on a battle field badly injured on April 26th, 1918 in the battle of Somma near Bois d’Hangard. Originally his body was laid on the military cemetery in Saint Pierre – Amiens in the grave number 456. His remains were transfered to the collective cemetery of „company Nazdar“ in La Targette in the 1930s. This cemetery was the only individual Czechoslovakian cemetery in France.
Ministry of Foreign Affairs informed the Union of Czechoslovakian legionary community in Kutna Hora in September 19h, 1935 of the discovery the Fr. Kocarnik’s grave and simultaneously initiated the revelation of the commemorative plaque of the famous „company Nazdar“. After the consultation with the descendants, the Hlizov’s management and the Fellowship of innkeepers and bartenders in Kutna Hora they have decided to place the plaque on the wall of the local school.
Commemorative ceremony took place on May 24th, 1936. The celebration had been thorougly prepared and the event was presented in the news with the words „czechoslovakian independent people would come to pay tribute to the memory of a great compatriot and they would openly show their love for the republic.“ 12 000 people had shown. The main speech had been delivered by the deputy minister of the national defend – general Karel Kutlvasr. He presented the life of Fr. Kocarnik. Several more very important guests made speeches including Frantisek’s brother. A choir Tyl from Kutna Hora sang the song „Modlitba na Řípu“. A few more clubs from the close villages took their part in the program. The plaque had been collected by the head teacher Rudolf Sporcl.
The commemorative plaque was removed during the WW2. We never found out who did it and why. Nobody was able to find it.
In 2015 Hlizovsky unikatni spolek was established. Its members decided to set as one of their goals to let make the copy of the commemorative plaque and reveal it once again.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich